Už delší dobu mi v hlavě straší článek na tohle téma a dneska jsem se ho konečně rozhodla dát dohromady, tak snad to bude mít hlavu a patu. Fingers crossed! :)
Už jsem slyšela spousta řečí o tom, jak je aupair nejjednoduší práce ze všem, jak se vlastně jen flákáme a bereme za to pohádkové peníze. Tak to se zase vraťme zpět do reality, takhle jednoduché to určitě není, i když se to možná na první pohled může zdát.
Vsávám kolem půl osmé. Nějakou dobu mi trvá vykopat se z postele a upřímně nechápu, jak jsem mohla vstávat do školy ve čtvrt na sedm. Společně s dětmi a většinou i rodiči snídáme. V 98% případů alespoň jeden z nich brečí a kňourá, protože prostě proto.
Čas se převléknout. Vzeká se jeden nebo oba, protože tohle si na sebe rozhodně nevezmou. Pokud se oblečou bez řečí, slavím.
Většinou se pokouším ze sebe udělat člověka, ale většinou si jen svážu vlasy do copu nebo culíku, použiju řasenku (všechen ostatní makeup už jsem dávno vzdala) a hodím na sebe první oblečení co mi přijde pod ruku. Takže ač mám skříň narvanou k prasknutí, nosím většinu času to stejné.
Ráno vždycky něco děláme, někam jedeme. Doma by mi z nich praskla hlava. Dva dny v týdnu chodí do školky, pondělí hrají vždy nějaký sport, v úterý plavou. Čtvrtky jsou na mě a tak vymýšlím program. Buď hřiště, nebo třeba trampolínové centrum a minulý týden jsme byli v olympijském parku, kde je teď udělaný super bazén. Tyhle dny jsou mé nejoblíbenější. Občas se rvou, jindy jsou milionoví.
Teď přijde moje nejjoblíbenější část dne, spánek! Sice mě to vždy pár nervů stojí, protože ani jeden není unavený, dělají si naschvály a jeden kope druhého, ale jakmile usnou, je to ráj pro duši. Většinou si dám šlofíka s nimi. No shame here.
Odpoledne trávíme už posledního půlroku v bazénu, protože Austrálie. Už ve svém věku (3 a 4 roky), jsou skvělí plavci, takže pokud si zrovna neskáčí po hlavě a nepřetahují se o hračky, mám tenhle čas ráda.
Večeře je často taková výzva. Většinou jim musíme říct aspoň desetkrát aby si sedli ke stolu, ale na tohle už naštěstí nejsem sama.
Po večeři klasika, sprcha, zuby a do pyžam. U toho se dokáží poprat několikrát - kdo bude první ve sprše, první venku, první v obyváku, první v pyžamu. Všechno je doprovázeno křikem a řevem. Speciálně školkové večery a odpoledne kdy jsou hodně unavení, to je panečku nádhera.
Hračky uklízím sama a o pomoc je neprosím, na to už nemám nervy.
Tradá, další den za námi!
Mezi tímhle vším uklízím nádobí z myčky, sklámám hromady prádla a krmím zvířectvo.
Občas ještě hlídám děti kamarádů a v pátek jim vyzvedám holčičku za školky a pak teprve jdeme pro moje kluky. Takové odpoledne teprve stojí za to!
Za všechno samozřejmě dostávám zaplaceno a i když se to zdá jako velká částka, není tomu tak. Tady je všechno hrozně drahé a v úplně jiné cenové relaci než u nás. A pokud si chce člověk něco našetřit a zároveň cestovat a poznávat, je to občas docela výzva.
Víkendy jsou moje, málo kdy se stane, že bych hlídala. Většinou vymýšlíme výlety, ať už s holkama, nebo s rodinou. Občas se jedeme jen tak kouknout po obchodech, kdy ráno přísahám, že si nic nekoupím a večer si klepu na čelo.
I když mi z nich občas třeští hlava a dochází všechna trpělivost, stejně je miluju. A i když si občas připadám úplně beznadějně, nevyměnila bych ty moje zlatíčka za nic na světě a vím, že mi budou hrozně chybět oni, i celý ten ''pohádkový'' život tady.
Tak snad se mi podařilo alespoň částečně popsat můj běžný den a trošku vám přiblížit můj život tady. Doufám, že jste si to užili stejně, jako si Austrálii užívám já.
Na další článek se můžete těšit ve čtvrtek.
Mějte se krásně
Niki
Žádné komentáře:
Okomentovat