Potápění se žraloky byl jeden z mých narozeninových dárků. Jednou jsem se o tom zmíníla, že bych to ráda vyzkoušela a moje přání bylo vyslyšeno. HM mi už několik dní před tím připomínala, že budu sežrána, v neděli vtipkovala o mojí poslední večeři, ráno se mě ptala, jak se takhle při posledním ránu citím, no prostě hrozně vtipné :D
Ráno jsem při odchodu za dveřma viděla ještěrku a to teda pořádně velkou. Hned mě napadlo, že asi někomu utekla z terárka, pak mi teda došlo, že tady nejsem v Evropě. Řvala jsem na ostatní, že se hned musí jít podívat a byla jsem z toho uplně vykleplá, oni se mi jen smáli a prý ať si zvykám, že to tu v létě budeme mít pořád. Už se nemůžu dočkat.
Hned na začátek musím říct, že se mi moc líbíla celá organizace a profesionalita ze strany instruktorů. Když nic jiného, aspoň tohle mě uklidnilo. Hned na začátku jsem dostala klíčenku na krk - takovou tu jak jsme na ní všichni nosili klíče na základní škole a instrukce, kam se mám 15 minut před začátkem dostavit a do té doby jsem si mohla prohlédnout celé aquarium. Jelikož jsem přišla pozdě a měla jsem asi 5 minut do začátku potápění, bežela jsem rychle na potkávací místo.
Instrutorka nás nejprve vzala projít kolem nádrží, informace které jsem převážně chytla byly, že aquarium má obsah kolem 400 milionu litrů vody a tedy největší v Austrálii a že žraloci už ráno dostali snídani. V tu chvíli mi teda nebylo uplně dobře a nebyla jsem si jistá, jestli do toho teda chci jít, přece jen, žraločči zoubky cenit umí.
Dalším krokem bylo vyplnit tisíc papírů o zdravotních problémech - kdy nás jedna slečna bohužel musela opustit z důvodu astmatu, a podepsat, že všechno podstupujeme na vlastní riziko. Jako kdybych měla na výběr, že. Když jsme po pár minutách koukali na intruktážní video, spousta věcí se mi vybavilo z loňského potápění na Velkém bariérovém útesu, takže už jsem nebyla takový zajda začátečník.
Navlíkli nás do tří vrstev neoprenu, protože voda je pupmována přímo z oceánu a protože žraloci si na horké koupeli asi zrovna nepotrpí. Ono 18 stupňů není žádná lahoda a navíc jsem neměla krytou hlavu, takže pocit to byl zhruba stejný jako zabořit hlavu do sněhu - aneb moje oblíbená scéna z filmu Jak vytrhout velrybě stoličku, kdyb Vašek s tatínkem zkouší, jaký bude zítra sníh.
V cvičném bazénku jsme si vyzkoušeli všechny teoreticky naučené věci, jak dostat vodu z potápěckých brýlí a dýchací "věci", nebo jak si vyrovnat tlak v uších (což mě se teda moc nedařilo, ale připisuju to svým častým zánětům středního ucha z dětství, protože mě to pořádně potrápilo už loni). A pak hurá mezi žraloky!
První co jsem viděla, byla celá rodina, všichni na mě vesele mávali a kluci byli nadšením bez sebe, že jsem vážně za tím sklem a s rybičkama. Ve vodě jsem strávili dohramady asi 40 minut a byl to super zážitek (až na zimu a uši), přesto že to teda rozhodně není tak strašidelné, jak se na první pohled zdálo.
Po skončení jsem běžela rychlostí blesku do horké sprchy, která mi teda nepomohla, měla jsem zmrzlé asi i kosti, naštěstí mě večeř zachránila vířivka na zahradě.
Koupila jsem si jen jednu fotku na památku, protože z těch cen mi bylo mdlo. Hodně me pobavilo když se mě instruktor ptal, jestli jsou to moje děti, ty co na mě mávaly. Druhá otázka byla, jestli tam stála moje mamka, tak říkám že ne, že je to moje HM. Všichni se hrozně divili, jak je to možný, vždyť vypadá uplně jako já. Jo, já vim, haha
Zážitek to byl obrovský a jsem za něj moc ráda, ale myslím, že jednou stačilo, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.
Mějte se krásně :)
Niki
více fotek se pokusim dodat, až je dostanu z mobilů do počítače :)
