Popis blogu

Rozhodla jsem se zažít rok života vzhůru nohama aneb hurá do Austrálie!

pátek 30. října 2015

Prank war

Musím se s vámi podělit co se právě teď děje u nás doma. 

Znáte to, někoho napadne nějaký zdánlivě neviný vtípek, jenže druhá strana to nemůže nechat jen tak a tak začne oplácet. Tohle je přesně to, co se právě teď děje.

Všechno se odehrálo v sobotu, kdy jsem jela do města rozloučit se s kamarádkou, která v neděli opouštěla Sydney. Sedly jsme si na snídani a všechno bylo zdánlivě v pohodě. Jenže!

Vždycky kdyz jedu do centra, parkuju v nejbližším obchodním centru a pak jedu autobusem. Jako každý jiný den zaparkovala a než jsem odešla, ještě jsem se ohlížela po autu, abych si byla jistá kde je a abych ho potom nehledela. No co myslíte, vrátím se a auto nikde. 

Přemýšlela jsem, jestli rovnou volat policajty, nebo jít někam na security a chtít záběry z bezpečnostních kamer. Nakonec jsem obešla parkoviště, brečela jsem, celá jsem se klepala, ze někdo ukradl auto za x stovek tisíc, který navíc není moje. Po pár minutách jsem ho našla, ale na úplně jiném místě. Jedna z prvních věci co mě napadla byla, že ho možná přesunula rodina, která dneska jela nakupovat. Říkala jsem si, proč by to dělali...

 A taky ze jo! Moje milovaná rodinka jela okolo a nenapadlo je udělat nich lepšího, než mi to prostě přeparkovat auto, protože je to přece náramná bžunda. Že já jsem z toho měla málem infarkt už je nenapadlo.

Alespoň jedna věc hraje v můj prospěch a to, že celý den viseli na telefonu a doufali že jim zavolám a že si mi budou moci ještě víc smát. To jsem naštěstí neudělala a oni z toho byli dost zklamaní. No, aspoň něco.

V ten moment jsem je měla chuť zabít, ale teď už se tomu jen směju. Každopádně to nemůžu nechat jen tak, takže se můžou těšit na odplatu - oni s tím počítají a už mají prý další nápad na mě. No jak tohe dopadne!  

Mějte se krásně 

Niki

čtvrtek 22. října 2015

MELBOURNE

Jak už název napovídává, vydala jsem na prodloužený víkend jižně od Sydney a to konkrétně do Melbourne. Spaní jsem měla zajištěné u bývalé spolužačky ze střední a i když se se tam necítíla ani trošku dobře (kvůli problémům které má s rodinou), alespoň jsem ušetřila nějakou stovku dolarů.

Sydney jsem opouštěla ve čtvrtek pozdě večer, do Melbourne jsem dorazila kolem 11 a do postele jsem se dostala až kolem druhé ráno. Let byl kraťoučký a jelikož létání miluju, tak se vždycky těším, až si sednu do letadla a vydám se na mraky. Ta výška několika kilometrů mi vždycky nabídne absolutně jinou dimenzi přemýšlení a hrozně si to užívám. Měla jsem štěstí na sedadlo u okýnka, jen přede mnou seděli nějací nevychovanci, kteří si neuvědomili, že když si maximálně sklopí sedačku, osoba za nimi (já) nebude mít pravděpodobně moc místa na nohy. Ale tak hodinku se to dalo vydržet.

V pátek jsem se vydala na St Kilda, což je krásná část města se spousto malých obchůdků a kaváren, slavným Luna parkem a taky molem, kde jsou každý večer k vidění tučnáci, vracející se z lovu. Bohužel mi nepřálo počasí a dokonce pršelo, takže jsem tučnáky neviděla a celou procházku jsem vzala dost hopem.


Pozdě odpoledne jsem viděla Shrine of remembrance, který je věnovaný obětem první světové války. Musím říct, že tam na mě dýchla neskutečná atmosféra a navíc se mi naskytl nádherný výhled na město, to bylo super, miluju takhle pozorovat města.









V sobotu mi kamarádky rodina říkala, že jdou na loď a jestli chci jít s nimi. Když jsem odmítla, vůbec se jim to nelíbilo a prý že to dělají jen kvůli mě. Problém je v tom, že já jsem jim nikdy neřekla, že s nimi mám zájem trávit svůj volný čas. No, asi není potřeba nic dodávat...
Já jsem tedy vyrazila do centra kde jsem se zastavila v první kavárně a co nevidim - KOBLIHA! To jsem samozřejmě neodolala a posnídala. Musím říct, že jsem v Sydney ještě žádnou neviděla a i když pátrám jak chci, tak nemůžu žádnou objevit.


Celý den jsem strávila poznáváním města, viděla jsem všechny nejvýznamější památky, národní galerii i jeden z největších trhů na jižní polokouli - Queen Victoria Market, kde to nádherně vonělo čerstvým ovocem a zeleninou, takže jsem neodolala a pár kousků si koupila. Musím říct, že sladší banány a šťavnatější jablka jsem snad v životě nejedla.



Celkově jsem si celý den moc užila a měla jsem radost, kolik jsem toho stihla a co všechno jsem viděla. Byla jsem překvapená, jak hrozně moc je Melbourne podobné evropským městům a uchvátilo mě pouliční umění a grafitti, kterému jsem vyčleněné celé ulice, ve kterých je sprejování legální.

















Večer jsem spala v bytě uprostřed všech mrakodrapů, který je v 18. patře a musím říct, že jsem z toho byla unešená, výhled nádherný.

Na neděli jsem měla zaplacený výlet na Great Ocean Road, která je celosvětově známá a s naprosto dechberoucími výhledy. Viděla jsem volně žijící koalu, krmila divoké papoušky a viděla slavných 12 Apoštolů, spoustu jiných pláží s nádhernými útesy, kamené útvary vyčnívající z oceánu a taky deštný prales se stromy vysokými x desítek metrů. Tenhle den byl asi nejvíce vyčerpávající ze všech, autobus mě vyzvedával v 7.30 a zpět do domu kamarádky jsem se dostala až v 11 večer.


























V pondělí jsem si chtěla odškrnout poslední věc o kterou jsem stála vidět a to konkrétně Brighton beach s domečky. Nakonec na ní není vlastně nic moc zvláštního a domečku je mnohem míň než jsem si myslela, ale i tak jsem ráda, že jsem tam byla. Odpoledne se mi ještě poštěstilo stihnout tour Parlamentem, vidět spoustu vnitřních prostor a dokonce si sednout do křesel poslanců.
Bohužel jsem měla poslední den šílenou migrénu a byla jsem totálně vyčerpaná, takže jsem se netěšila na nic jiného, než až budu ve své posteli a konečně se zase pořádně vyspím.






Výlet byl super, jsem moc ráda že jsem ho zrealizovala, i když to bylo dost na poslední chvíli a ještě víc jsem si uvědomila, jak mám úžasnou rodinu. I když to už dávno vím.

Za tři týdny odlétám na Fiji, to se těším jako malé dítě.

Mějte se krásně

Niki