Za poslední tři týdny se toho moc neudálo, jsem zajetá v jakési rutině, kdy ráno vstávám s dětma, trávím s nimi celý den a večer padám do postele a usínám časo dříve než ony. Ono celkově Aupair život není až taková pohádka, jak si všichni myslí. HM byla navíc na týden pryč, takže jsem měla možnost si aupairování dosyta užít.
Jedna z mála vzrušujících událostí posledních týdnů je HAD. Had v domě. Ještě teď se mi z toho dělá špatně, když si na to vzpomenu.
Všechno to přišlo dost nečekaně, čistila jsem si zuby v koupelně, byla jsem jen napůl vzhůru a přemýšlela jsem, jak bude super až hodím děti do školky a bude v baráku ticho. Když v tom starší z dětí začal vyprávět o tom, jak je dole had. No co si budem, nikdo jsme mu nevěřil. Ve chvíli co jsme zjistili, že si nevymýšlí, to šlo ráz na ráz. Obrovská záchraná akce, u které většina z nás pištěla, udržovala v dostatečné vzdálenosti děti a točila video - kdyby nás někdo někdo pozoroval, vážně by se pobavil. Had byl nabrán na dlouhou tyč se síťkou (ta na čištění bazénu, nemůžu najít správné slovo) a venku rozsekán lopatou. :D Nevíme co to bylo za hada, jeho barva nebyla uplně typická. Pokud to byl hnědý, tak je jeden z nejjedovatějších vůbec. Aha. :D
(obrázky nejsou v žádné extra kvalitě, na to se mi moc klepaly ruce, ale alespoň na ilustraci)
Taky jsem si konečně došla na aromaterapii, na kterou jsem dostala voucher k Vánocům. Hrozně jsem si to užila a určitě si v Praze dojdu taky!
V posledních dnech mě hrozně zasáhl cyklon na Fiji. Koukala jsem na fotky zdevastovaných vesnic a bylo mi do breku. Vím se pořád dějí nějaké přírodní katastrofy (zrovna se mi vybavilo zemětřesení na Haiti), ale vždycky mi přišlo, že je to přece hrozně daleko a nikdy se mě to tolik nedotklo. I když mi vždy bylo zasažených lidí líto a moc dobře jsem si uvědomovala, že potřebují pomoc.
Ale teď je to jiné. Nejen že můj HD je Fiji a má tam celou rodinu, ale taky jsem tam v listopadu strávila dva týdny a tohle místo je ráj a lidé pohádkoví.
Teď nemají nic a vážně potřebují pomoc.
Nedalo mi to, poslala jsem pár dolarů na Červený kříž. Není to žádná obrovská částka, ale když více lidí pošlě menší obnosy, pomoc se dostane do více míst a k více lidem (tím nikoho neprosím, aby posílal peníze!). A i kdyby moje dolary pomohly částečně jen jednomu člověku, tak vím, že to nebylo zbytečné.
S dalším článkem se na vás budu těšit pozítří!
Mějte se krásně
Niki
