po nekonečně dlouhé době se konečně hlásím z článkem.
Děti spí a já mám konečně čas si sednout a psát. Vemte si popcorn, pohodlně se usaďte, protže tenhle příběh, co vám teď budu vyprávět, bude poměrně dlouhý.
Začněme asi před 14-ti dny, kdy se v Sydney konal nejznámější pochod gejů a lesbiček - Mardi Gras. Nevěděla jsem co mě vlastně čeká, jen jsem tušila, že to asi bude velký. A taky že jo. Nasštěstí jsem přišla na místo v předstihu, takže jsem si zabrala místo hned v druhé řadě lidí, které se na dalších pět hodin stalo mým jediným osobním prostorem. A nebyla jsem sama, kolem mě byly další statisíce lidí, kteří mnohdy stály jen na jedné noze a to ještě ne na svojí. Dvě hodiny jsem čekala, než průvod vůbec začal a trval dvě a půl hodiny. I když to chvílema bylo dost extrémní a já jsem si říkala o čem to vlastně je, byl to skvělý zážitek.
(fotky mám bohužel nic moc, ale aspoň propředstavu atmosféry)
Bohužel bylo docela chladno, ale jelikož přes den bylo vedro, vyrazila jsem jen v kraťáskách a tílečku, takže jsem dobré tři hodiny mrzla. Doufala jsem, že z toho neonemocním, ale bohužel se tak stalo.
Úterý po sobotním Mardi Gras jsem se probudila se strašnou bolestí v krku a horečkou. Nějakým způsobem jsem přežila den a ve středu se probudila s bolestí dutin a hroznou rýmou a zvýšenou teplotou. I když teplotou jsem si nebyla tak jistá, protože venku bylo pořád 40 stupňů a to se blbě určuje. Každopádně celá tahle paráda nebrala konce. Zkoušela jsem všechno. Zázvor, spoustu ovoce, léky, ale když coldrex i ibuprofen vůbec nepomáhal, nasadila jsem antibiotika, kterým trvalo hrozně dlouho (z mého pohledu) zabrat. Ale povedlo se. Poslední dny už se cítím použitelně a jsem schopná normálně fungovat, ale musím říct, že to bylo opravdu náročné. Jelikož aupair nemá právo být nemocná (nepsané pravidlo), tak já jsem už ráno přemýšlela, jak se sakra dožiju večera a odpočítávala jsem čas, kdy už budu moc jít konečně do postele.
V průběhu svojí nemoci jsem měla lístky na color fest a protože mi zrovna ten den bylo o něco líp, rozhodla jsem se jít. Musím říct, že i když jsem vydržela jen dvě hoďky, bylo to hrozně super a užily jsme si spoustu srandy. Měla jsem na sobě spoustu barvy a ještě 4 dny po akci měly moje vlasy modrý nádech.
Myslela jsem si, že napíšu i o událostech posledních dnů, ale to už by vážně nikdo nečetl, tak to rozdělím a bude o tom další článek.
Zatím se měte krásně a tleskám všem, kteří dočetli do konce.
Niki
Žádné komentáře:
Okomentovat