je mi dneska hrozně smutno. Už jsme se chystala spát, když v tom jsem si řekla, že ještě napíšu článek, stejně mám vroubek v podobě chybějících řádků za 10. měsíc.
Můžu odpočítávat poslední týdny do konce a je mi z toho do breku. Už teď mi ta myšlenka odjezdu láme srdce a to vůbec nejsem v tom nejhorším. Nedokážu si představit jak naposledy obejmu kluky a na další rok, dva, tři je neuvidím. Teď tu sedím a brečím.
Hrozně moc bych tu chtěla zůstat a žít. Tak strašně moc. Jasně že se těším domů, až zase všechny uvidím, ale nejradši bych se pak vrátila sem a začala studovat tady. I kdyby to nebyla vejška. No a co. Jenže já jsem nucená nastoupit na vysokou v Čechách, protože to je to, co musím že?
A už jsem u toho. V ČR jsem nucená studovat, protože to ode mne česká společnost očekává. Nikdo se neptá, co já chci, ale všichni a ze všech stran mi říkají co mám dělat, protože to přece tak musí být - musíš studovat, studuj dokud můžeš, studium je to nejlepší...
Já se v posledních dnech cítím úplně bezradná. Jsem ztracená mezi tím co chci a tím co mi ostatní říkají že musím a nevím kudy kam.
Co si budeme nalhávat, komu by se nelíbilo tu žít. Pláže, sluníčko, teploučko, všichni pozitivní. Zrovna dnes když jsem šla ráno ze školky, potkala jsem na ulici pána a navzájem jsme si pořáli krásné ráno. Kolika z vás se tohle denně děje?
Nechci na vás valit svoji negativitu, ale už to ze mě zkrátka muselo ven, musela jsem se vypsat. Třeba je na tom někdo stejně jako já a pozná se v tom, co se tu právě snažím říct.
Koukám, že z mojí původní myšlenky napsat článek se stalo jakési vylévání srdíčka. Asi to tak mělo být, snad mě pochopíte a přimhouříte nademnou oči. Všichni jsme jenom lidi, že? Takový byl můj desátý měsíc. Neustále mi někdo říkal, jak málo času mi už zbývá a jak rychle ten rok utekl. Nejde než souhlasit.
Nesnažím si tu hrát na žádnou matku Terezu, ale na závěr jedno malinké poselství. Cestujte, poznávejte sami sebe a jděte si za svým srdcem. Neposlouchejte co vás chtějí ostatní, co od vás očekává společnost. Já tyhle řeči bohužel nedokážů odříznout a teď se v tom uplně topím.
Mějte se krásně
Nikča
Žádné komentáře:
Okomentovat