Znáte to, někoho napadne nějaký zdánlivě neviný vtípek, jenže druhá strana to nemůže nechat jen tak a tak začne oplácet. Tohle je přesně to, co se právě teď děje.
Všechno se odehrálo v sobotu, kdy jsem jela do města rozloučit se s kamarádkou, která v neděli opouštěla Sydney. Sedly jsme si na snídani a všechno bylo zdánlivě v pohodě. Jenže!
Vždycky kdyz jedu do centra, parkuju v nejbližším obchodním centru a pak jedu autobusem. Jako každý jiný den zaparkovala a než jsem odešla, ještě jsem se ohlížela po autu, abych si byla jistá kde je a abych ho potom nehledela. No co myslíte, vrátím se a auto nikde.
Přemýšlela jsem, jestli rovnou volat policajty, nebo jít někam na security a chtít záběry z bezpečnostních kamer. Nakonec jsem obešla parkoviště, brečela jsem, celá jsem se klepala, ze někdo ukradl auto za x stovek tisíc, který navíc není moje. Po pár minutách jsem ho našla, ale na úplně jiném místě. Jedna z prvních věci co mě napadla byla, že ho možná přesunula rodina, která dneska jela nakupovat. Říkala jsem si, proč by to dělali...
A taky ze jo! Moje milovaná rodinka jela okolo a nenapadlo je udělat nich lepšího, než mi to prostě přeparkovat auto, protože je to přece náramná bžunda. Že já jsem z toho měla málem infarkt už je nenapadlo.
Alespoň jedna věc hraje v můj prospěch a to, že celý den viseli na telefonu a doufali že jim zavolám a že si mi budou moci ještě víc smát. To jsem naštěstí neudělala a oni z toho byli dost zklamaní. No, aspoň něco.
V ten moment jsem je měla chuť zabít, ale teď už se tomu jen směju. Každopádně to nemůžu nechat jen tak, takže se můžou těšit na odplatu - oni s tím počítají a už mají prý další nápad na mě. No jak tohe dopadne!
Mějte se krásně
Niki
Žádné komentáře:
Okomentovat