Všichni známe ty výmluvy, jak nebyl čas, nálada, nápad, takže já se radši na nic vymlouvat nebudu. Občas to tak prostě je. Ani vlastně nevím, co jsem celý duben dělala a dnes už je květen. No nic...
Největším mezníkem byl odjezd mé nejlepší kamarádky, což mi sebralo náladu na dobrý týden. Připadala jsem si uplně prázná, bez nálady a bez energie, nevěděla jsem, co budu teďka dělat. Tyhle pocity už jsou naštěstí pryč, ale už to není takové, jako to bylo s Norou.
Nevím za jaký měsíc jsem naposledy napsala článek, každopádně za týden "oslavím" 9 - ti měsíční výročí a to docela velkoryse. Odlétám na ULURU - jupí jupí jej! Pro ty z vás co vám slovo - ULURU - nic neříká, tak je to jedna z největších ikon Austrálie, hora v poušti. To slibuju, že článek bude.
Ve čtvrtek jsem se vrátila z výletu, který jsem dostala od rodiny jako předčasný dárek na rozloučenou. O tom snad sesmolím něco dnes v noci.
Abych se ještě vrátila zpět ktěm 9-ti měsícům. Poslední dobou upadám do jakéhosi stereotypu, nic mě nebaví a spousta věcí mi leze krkem. Nevím jestli nastává nějaká ponorka, s rodinou je pořád všechno hrozně fajn a perfektní, ale asi se potřebuju v životě posunout zase dál. Však já už se brzo dočkám.
Mějte se krásně a ještě dnes nebo zítra bude článek o mém nedávném dobrodružství.
Nikča
Žádné komentáře:
Okomentovat