Popis blogu

Rozhodla jsem se zažít rok života vzhůru nohama aneb hurá do Austrálie!

pondělí 1. února 2016

Road trip #2

Je skoro jedenáct večer, já už padám na pusu, ale stejně sedím (ležím) a píšu druhý díl mého Road trip seriálu, protože nechci zklamat nejen sama sebe, ale hlavně vás, pokud někdo čekáte na článek (pevně doufám, že alejspoň jeden takový člověk existuje).

Druhý den na našem výletě začal dočista růžově a to konkrétně Hutt lagoon, neboli růžovým jezerem. Ještě pořád jsem si nevygooglila co to zbarvení způsobuje, ale předpokládám, že to budou nějaké řasy případně drobné organismy.




Když jsme se tak procházely okolo, najednou něco zašustilo a já jsem jen viděla konec hada, který se před námi právě schoval do křoví. Okamžitě jsem vzala nohy na ramena a mazala pryč.

Druhým místem byl Kalbarri National Park, který mi vzal všechna slova a je jedním z mých nejoblíbenějším místem na celém výletu. Viděly jsme krásné útesy, které strašně moc připomínaly slavných Dvanáct apoštolů s tím rozdílem, že tam nebyly stovky asijských turistů.




 Pak přišla na řadu věc, která je pro mě absolutním symbolem téhle části Austrálie a to sice Red Bluff. Klasické rudé kameny, písek, kaňon a hned vedle oceán. Strávily jsme tam procházením se a šplháním do výšek (všechno samozřejmě v odpovídající obuvi aka měla jsem obyčejné žabky) přes hodinu a půl a bylo to nezapomenutelné - i když pořád je mým snem Grand Canyon v USA.















Další částí bylo nekonečně dlouhé a nudné řízení. V okamžicích, kdy mi navigace hlásila - pokračujte 300 km rovně - a já jsem věděla, že v okolí uvidíme totalní nic a potkáme minimum aut, jestli vůbec nějaké, mě přepadala totální bezmoc. Co jsme mohly dělat, jedině zatnout zuby a vyrazit. Největším problémem bylo to, že jak je cesta rovná, tak je nudná a rychle uspává. Ale zvládly jsme to!

Poslední zastávkou (protože nám docházel benzín a já jsem chtěla co nejrychleji natankovat) druhého dne bylo Hamelin pool, kde vyrůstají stomatrolity (určitě to nemám napsané správně) ze dna moře.





Večer jsem byla dost rozčarovaná cenou benzínu, který v Shark bay (stejně jako po zbytek naší cesty na sever) šplhal do hrozných výšek. Taky jsem musely platit za kemp, protože to mají samozřejmě ošetřené a všude na parkovištích jsou zákazy kempování včetně spaní v autě pod hrozbou vysoké pokuty. Aspoň jsme měly teplou sprchu.

Mějte se krásně a zítra se mužete těšit na třetí díl
Z Austrálie zdraví

Niki

Žádné komentáře:

Okomentovat