Půl roku!

Ahoj všem, dneska je ten osudový den v mém au-pair životě u klokanů. Přesně pře 6-ti měsíci jsem přiletěla. Neuvěřitelné.

Každý měsíc píšu defakto to samé, takže se budu zase opakovat, zkusím to dnes trochu zestručnit.
Čas tu letí jako šílený, já si užívám každého okamžimu a pořád trvám na tom, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života.

Pomalu nám tu končí léto, zkracují se dny, ráno už je chladněji, vítr je občas pěkně studený. Z toho je mi trošku smutno protože vím, že zase přijde ta hrozná australská zima a já budu neustále klepat kosu.

Je čas, si zamluvit letenku domů. Ta má je asi za 14 dní, takže musím rozhodně pohnout, jinak mi propadne a to bych vážně nerada. Při pomyšelní na odlet se mi chce brečet. Nechci aby to skončilo...
Taky si musím podat přihlášku na vysokou v ČR a začít přemýšlet, co budu se svým životem vlasně dál dělat. A že to není vůbec jednoduché.

V lednu se toho hodně stalo. Měla jsem tu kamarádku a rozhodně to nebylo takové, jak jsem si to vysnila a představovala. A to asi ani jedna z nás. Když o vás někdo mluví vážně nehezky za vašimi zády a navíc je mu jedno, jestli to slyšíte, není to příjemný pocit. Co si budeme, radši bych všechno tohle slyšela přímo do očí. Lidé se mění, já jsem se za ten půl rok rozhodně změnila, vztahy se mění, to už je bohužel asi život. Ale musím říct, že jsem z toho měla několik bezesných nocí. Díky bože za svojí rodinu, jak už tu českou, tak tu australskou, která mě vyslechla (a to několikrát!) a skvěle podržela.

A teď s úsměvem do dalších měsíců plných výletů a dobrodružství! (právě se chystám do centra na oslavu Čínského nového roku!)

Mějte se krásně!

Niki