Ihned po mém příletu, aniž bych se zvládla jakkoliv rozkoukat a usadit, jsme společně s celou rodinou vyrazili na prodloužený víkend do Kangaroo valley, udájně nejkrásnější údolí v Austrálii, kde jsme měli na 4 dny pronajatý dům.
Vyzvedli jsme děti ve školce, hned ke mě běželi s objímali mě. To ale nebylo nic proti tomu, jak ráda jsem byla já, že je vidím. Ten pocit je zase po roce obejmout byl k nezaplacení. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak hrozně moc vyrostli. Jo jasně, děti rostou a rok je dlouhá doba, ale stejně mi to vyrazilo dech. Hlavně ten mladší, u toho je rozdíl uplně neskutečný. Když jsem loni odjižděla, breptal pár slov a celkově to bylo ještě miminko a teď? Mluví v souvislých větách, vypráví příběhy, umí skoro plavat a nebude trvat dlouho a bude běhat rychleji než já. :D
Cesta trvala asi 2 hodinky a já jsem se ze všech sil snažila usnout (můj spákový deficit byl v tu dobu asi 40 hodin), ale díky dvoum ukecaným dětem, které se neustále vyptávaly - Už tam budem?, se mi to nepodařilo na delší dobu než 15 minut. Po příjezdu jsme zvládla jen velmi rychlou večeři a pak hurá do postele. Neexistuje lepší pocit :)
Druhý den jsme strávili spíše relaxačně (není nic co bych v tu dobu ocenila víc). Hned ráno mě naprosto ohromil výhled, který se mi z pokoje naskytl. Nejdřív jsem si myslela, že koukám na nějaké jezero, ale po chvilce mi došlo, že bydlíme na kopci a celé údolí je zaplaveno mlhou. No nádhera.
V neděli jsme hned ráno vyrazili na snídani a potom na Seven mile beach. Krásnější pláž jsem už dlouho neviděla. Byly obrovské vlny, sluníčko svítilo, nebylo možné dohlédnout na konec a navíc jsme tam byli skoro sami. Děti běhali ve vlnách až si mladší do jedné z nich lehl, takže nezbyla jiná možnost než je vysvléknout. Naštěstí ten den bylo poměrně teplo a sluníčko dost hřálo, jinak nevím co bychom dělali (průměrné teploty tu teď máme kolem 15 stupňů).
V pondělí jsme po domě pobalili všechny věci a vyrazili k vodopádům. To byla zase nádherá. Prošly jsme krátkou trasu na které bylo několik vyhlídkových plošin a ze všech mě přecházel zrak. To je tak, když během tří dnů navštívíte taková místa, že nedokáže určit, které z nic je krásnější.
Pak už byl čas se vydat domů. Dvouhodinová cesta před námi, tentokrát děti spící jako šípkové růženky. Těšila jsem se domů, až si konečně vybalím věci a v klidu se zabydlím. No co si budeme povídat, do teď se mi to nepodařilo. Tak snad třeba zítra, nebo v neděli :D
Mějte se krásně, dobrou noc nebo dobré ráno.
Niki
Žádné komentáře:
Okomentovat