Začnu čtrtečním ránem. Ve čtvrtek jsem chtěla vzít děti na hřiště, počasí k tomu přímo vybízelo, konečně se začalo oteplovat, tak jsem se těšila na den strávený na sluníčku.
Jenže všechno stálo proti mě. Kluci měli doma bratrance, který mi řekl, že se mu nikam nechce. Potom to pokračovalo tím, že můj starší si lehl, že je unavený a rozhodně nevypadal, že se mi podaří ho vykopat (už to mi bylo divné, on, který pořád lítá kolem a není k zastavení). Ani ne hoďku na to začal zvracet. Aha, tak to vážně nikam nejdem.
Po obědě to přišlo i na mě. Zjistili jsme původ, je to viróza, kterou jsem chytla u kamarádů a přinesla domů. Prospala jsem celý čtvrtek a i v pátek jsem pro jistotu zůstala v posteli. Naštěstí mám skvělou rodinu, která mě hned posílala do postele, ať nic neřeším a hlavně se z toho vyspím, pořád se ptali jak mi je a jestli něco nepotřebuju. Díky bohu za to, viróza byla do druhého dne pryč.
A teď k tomu homesick, přichází ta osobnější část.
V pátek jsem připravovala dětem večeři a byla s nimi sama doma. Malého se snažíme zbavit plínek (dost pozdě ve 3 letech, ale o tom třeba jindy), takže se ho 100x denně zeptám, jestli potřebuje čůrat, odpověď je vždycky ne. A hned na to jde a počůrá se. Za tu dobu co jsem s nimi byla sama doma, to zvládl dvakrát. Já ho vždycky převlíknu, utřu podladu a snažím se mu vysvětlit, že je velký kluk a tohle není vážně potřeba.
Tentokrát jsem to nějak nezvládla. Asi mi nebylo ještě uplně dobře, únava udělala svoje nebo nevím co se stalo, ale v tu chvíli jsem se rozbrečela. Přišlo mi, že dělám všechno uplně zbytečně, říkala jsem si, co já tady vlastně dělám a proč to dělám. Přísahám, kdyby mi kdokoliv dal tu možnost, skočím na nejbližší letadlo a letím domu, hned teď.
Po pár hodinách se to uklidnilo. Já jsem tady vážně ráda a tenhle rok v Austrálii byl moje vysněná záležitost, ale byla to síla okamžiku.
V sobotu jsem se sešla s Britkou Emily a nechci předbíhat, ale vážně jsme si sedly. Bavily jsme se přesně o těhlech okamžicích, ona mě ujistila, že se tak minulý týden cítila taky, navzájem jsme se uklidnily a potvrdily si, že teď, když máme jedna druhou, tak víme, že bude dobře. Taky jsme si naplánovaly spoustu věcí, těšíme se, až půjdeme společně na pláž, do baru, k nám do bazénu a uděláme třeba nějakou přespávačku. Příští neděli nás čeká Color Run, tak se moc těším.
P.S.: Koupila jsem si selfie tyčku, takže už můžu dělat správné turistické fotky!
Mějte se krásně a pamatujte, že po každé bouřce zase vyjde sluníčko! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat