Palm beach a COLOR RUN

Dnes je čtvrtek, tenhle článek píšu už na čtvrtý pokus, protože minulý víkend byl tak náročný, že se z něj do teď vzpomatovávám a dospávat ho budu pravděpodobně celý týden :)

V sobotu bylo extrémní teplo - 28 stupňů! Což teda není vůbec špatný, když si uvědomíte, že jsme ještě pořád uprostřed zimy. Plán byl tedy jasný, jde jede se na pláž. Cesta nám zabrala dobrou půlhodinku, kdy děti celou dobu vřískaly, že chtějí jinou písničku v rádiu, ztlumit nebo naopak zvýšit hlasitost. To jsou přesně ty okamžiky, kdy bych nejradši vyskočila z auta.

Cestou jsme potkali hasiče, kteří kontrolovali okolí lesy před nadcházejícím létem, snaží se tak předejít ničivým požárům. Bylo mi vysvětleno, že ve dnech, kdy je vyhlášeno vysoké riziko vzniku pořáru, se nechávají auta zaparkovaná čumákem napřed a garáž v domě otevřená, aby bylo možné co nejrychleji odjet. Prý když tady začně hořet, nemáme moc času - les máme hned za zahradou. No né že bych z téhle situace byla nějak extra nadšená, asi to tu je dobrý mazec v létě, nemůžu se dočkat, haha.

Palm beach je nádherná, oceán burácel a mě to na první pohled uplně vyrazilo dech! :)

Z pláže jsme si přivezli v autě pískoviště až do baráku a kdyby to počasí dovolilo a bazén byl teplejší, hned bych do něj skočila. Takhle jsem musela zdlouhavě drhnout písek pod sprchou. Nikdy nepochopím, jak je možné, že na kůži dokáže držet jako přilepený lepidlem!

Večer jsem se sešla s Emily a Fabi v centru a vydaly jsme se společně na večeři. Šly jsme do italské restazrace, kde dostanete při vtupu katru na kterou vám nahrávají všechny vaše objednávky a na konci platíte. Mě to teda nepřišlo nijak super ani nijak ulehčující, ale budiž. Po jídle jsme si ještě sednout do přístavu, kochaly jsme se výhedem, krafaly jsme a plánovaly, co všechno společně podnikneme. Ten večeř byl jako letní, příjemné teplo bylo i v 10 večeř, nemůžu se dočkat až přijde to pravé léto! :)

V neděli byl náš den D. V noci mě vzbudil šílený déšť, takže jsem se začala dost bát, že to tak bude i ráno. Ráno sice pořád pršelo, ale už to zdaleka nebylo tak hrozný, tak jsem věřila, že to bude dobrý. Po cestě jsem se stavila v McDonald pro kafe, sice to bylo na druhou stranu, ale jelikož jsem vstávala v 5:45, tak jsem to vážně potřebovala.

Byla jsem připravená v reklamním oblečení Color run, na hlavě jsem měla běžeckou čelenku, na obličeji tetování a vysoké barevné ponožky. Připadala jsem si vážně divně. Naštěstí už při čekání na autobus jsem potkala stejně oblečené lidi a hned mi bylo líp. V centru se to takovými "zjevy" jen hemžilo, takže už jsem si nepřipadala nijak rozdílně a navíc se mnou byla Emily.

Organizace z jejich strany byla skvělá, připravily pro nás autobusy zdarma, v cíli potom lahev s vodou, medaile, spoustu věcí na ochutnání/vyzkoušení, na cestu zpět jsme potom dostali pláštěnky, abychom neumazali všechny a všechno kolem sebe.

Color run jako takový byl skvělý. Zúčastnilo so asi 18 tisíc lidí, my jsme se skvěle vyblbly, byly jsme nádherně špinavé a měly z toho radost jako malé děti. A taky jsme dostatečně vyzkoušely selfie tyč - moje teda přestala večer předtím fungovat, naštěstí Emily měla taky jednu.

Odpoledne jsme jely ještě k Opera house, protože de jinde si udělat fotky, když se to koná právě v Sydney. Po cestě domů jsem se ještě musela stavit u nás v obchoďáku a všichni na mě neskutečně zírali, připadala jsem si jako nějaká hollywoodská celebrita :D

No a největší radost ze mě měly odpoledne děti :D

Nikča