Pak už konečně přišel čas odjezdu. Opět jsme musely nasednout na malou loďku a cesta k trajektu se mi zdála nekonečná i když mohla být dlouhá něco okolo 10 minut. Vlny opět hrozné, házelo to s náma ze strany na stranu a já jsem vážně měla strach. Ani ne tak o sebe, já plavat umím, ale moje zrcadlovka, mobil, ani kufr plný věcí tuhle dovednost nemají. Přežili jsme my i věci a konečně jsme se mohli nalodit na trajekt. "Konečně" je možná trochu silné slovo, protože nás čekala 5- ti hodinová cesta.
Po pár hodinách plavby jsme dostali upozornění na silné vlny. Ach jo, už je to tu zase. Všichni jsme nadskakovali a padali zpět do sedaček, přesně jako loď padala z vrcholu vln na hladinu oceánu. Naštěstí mi nebývá špatně, spíš jsem měla přirozený strach a respekt. Jedna věc, kterou jsem si uvědomila na Fiji ja ta, že voda je neskutečně silný živel a člověk nezmůže vůbec nic.
Po příjezdu do Port Denarau nás už čekal jen krátký tranfer do hotelu na poslední noc. Jelikož mám uplně nejlepší HM na světě, když slyšela, jak strašný jsme měly poslední resort, tak nám přebookovala naše ubytování ze základního hotelu do pěti hvězdy. Jen tak, abychom měly hezkou poslední noc.
Odlet byl druhý den už v 9 ráno, takže jsme musely být v 7 na letišti. Fijianci si samozřejmě dávali se vším na čas jako vždycky, takže jsme jen frontu na odbavení stály přes hodinu. Když jsme se konečně usadily do letadla, byla tam hrozná zima. Bohužel už na nás nezbyly deky (kolik dek sakra mají na celé letadlo?!), takže jsem celé 4,5 hodiny mrzla. Taky že jsem z toho teď nachcípaná...
Fiji bylo nádherných 16 dní a i když některá ubytovaní nebyla uplně podle přestav, viděla jsem nádherné místa, na které budu vždycky vzpomínat a rozhodně to stálo za to! A navíc, jsem krásně opálená!
Z Austrálie zrdraví
Niki
Žádné komentáře:
Okomentovat