Vánoce a adventní čas

Vánoce byly vždy můj nejoblíbenější čas z celého roku, až letos se to změnilo. Ať jsme se snažila, vůbec se mi nepovedlo navodit tu pravou a voňavou vánoční atmosféru. Ono to jde těžko že, takhle ve 40-ti stupních. Trošku to tady vypadalo, že se všichni zbláznili a rozhodli si udělat falešné svátky uprostřed léta. Mám pocit, že mi letošní Vánoce někdo ukradl.

Australské Vánoce jsou celé vzhůru nohama (jako celá tahle země). Sice tu máme všude spousta světýlek a my máme dokonce doma i obrovského sněhuláka a v obchodních centrech hraje pořád dokola písnička Let it snow! Let it snow! Let it snow!, ale zároveň jsme všichni v kraťasech, trávíme vetšinu času v bazénu nebo na pláži, ale pořád je nám šílené vedro a nemůže se horkem ani hnout. No blázinec.

Já jsem si i přes tropické počasí při zapnuté klimatizaci upekla perníčky a linecké, nakonec jsem se pokusila i o rohlíčky, ale bohužel jsem nevybrala správné máslo a nakonec jsem pekla vanilkové kuličky, protože ty jediné držely alespoň trošku tvar. Musím se pochválit, po všech se dočista zaprášilo! Nejvetší radost mi ale udělaly rohlíčky z domova, které jsem spucovala za 5 minut a rozhodla se absolutně nedělit! 

Jako malá jsem se cítila, když se mi podařilo pořídit fotku se Santa Clausem.

24. prosinec jsme trávili jako jakýkoliv jiný den, až večer (po tom co jsme měli pizzu k večeři..), jsme usedli k televizi a sledovali start Santy z pólu. V noci jsem skypovala s domovem, ve tři ráno jsem sem vstala a "seděla" s rodinou u večeře a u stromečku. Už se teším až tam za rok budu osobně.

Druhý den ráno jsme přišli ke stromečku možná se stovkou dárků. No páni. Děti samozřejmě štěstím bez sebe, pro mě to pořád nebylo teda nic extra, nejradši bych tmu, rozsvítila světýlka a hezky se oblékla. My jsme měli sluníčko a pyžama, ale tak co.

Děti dostaly hodně dárků, až moc. Hned jsem zkonstatovala, že nechci, aby moje děti někdy dostaly tolik věcí najednou, protože to nakonec jen odhazovaly kolem sebe, z ničeho neměliy radost a rychle běžely pro další. 

Já jsem naopak žádné veledary nečekala, ale rodina mi udělala neskutečnou radost. Dostala jsem polaroid, o kterém jsem se na Fiji zmínila že bych ho chtěla, poukaz na masáž, nutelu, lahev baileys, výborný sypaný čas a pak ještě nějaké drobnosti, které mi ale udělaly všechny radost.

Na obědo/večeři se u nás sešlo 14 lidí a rozbalovali se další dárky. Já jsem dostala krásné podtácky s australskýma ptáčkama a nějakou kosmetiku. 

Jedlo se, pilo se, zase se pilo a pak jsem byla ráda, že jsem se odvalila do postele. Nejvíc mi dal zabrat vánočí pudink, který se začíná připravovat už dva měsíce před Vánoci a jedna porce stačí na to, aby se člověku dost motala hlava, kolik je v něm Brandy.

Se spožděním vám všem přeju krásné prožití vánočních svátků, nacpěte si břicha těma dobrotama co v Čechách máme, koukejte na pohádky a hlavně si važte toho, že můžete trávit čas s rodinou, protože to je to nejvzácnější. Vím že to zní jako hrozné klišé, ale jaká je to pravda si člověk uvědomí až když "vyletí z hnízda" a žije na druhé straně světa.

Mějte se krásně!

Niki

P.S. Já už se jenom dvakrát vyspím a přiletí za mnou nejlepší kamarádka, aaaaaaa <3